Dějiny Velké Británie III.
Dějiny Velké Británie III.
VĚK OBJEVŮ A ELEGANCE
Rod Tudorovců byl poměrně malý rodinný klan: Jindřich VII. (1485-1509), jeho syn Jindřich VIII. (1509-1547), vnuk Eduard VI. (1547-1553) a vnučky Marie I. (1553-1558) a Alžběta I. (1558-1603). První zástupce této dynastie a jeho vnučky byli ze stejného těsta: velmi schopní lidé, odvážní, ale lstiví, ochotni riskovat, ale přitom sledovat, co se děje kolem. Tudorovci byli u moci pouze jedno století, které však stálo za to.
Během jejich vlády zavládl v neklidné zemi mír a bylo založeno zcela nové náboženské hnutí. Dobrodruzi se plavili kolem země, zakládali kolonie v Novém světě, byla zlomena moc Španělska a založeno Britské Impérium v Indii. Narodil se největší britský dramatik, jehož sláva se dotkla hvězd. Byla to renesanční doba - zlatý věk Británie.
Katolíci a protestanti
Jindřich VIII. se nejvíce proslavil díky svým šesti manželkám: Kateřina Aragonská (rozvedená), Anna Boleynová (popravena), Jane Seymourová (zemřela), Anna z Cleves (rozvedená), Catherine Howardová (popravena) a Catherine Parrová, která Jindřicha přežila. Jindřichovi se nepodařilo zplodit s Kateřinou Aragonskou mužského potomka, což vedlo k rozepřím s papežem a k následnému zrušení klášterních komunit v Británii. Mezi rokem 1533 a 1540 se stihl rozvést s Kateřinou, znepřátelit s papežem, oznámit založení Anglikánské církve a vyhlásit se za její hlavu. Následně zrušil řády a kláštery rozprodal. Veškerou opozici nechal Jindřich nemilosrdně odstranit. Jeho syn Eduard, kterého mu porodila třetí žena, Jane Seymourová, nastoupil na trůn v roce 1547 ve svých devíti letech, ale v roce 1553 zemřel. Následujícíh pět let vládla Marie, která byla katolička. Během její vlády propuklo pronásledování a upalování protestantských duchovních myslitelů.
V roce 1558, kdy celou zemí zmítaly občanské a náboženské nepokoje, nastoupila na trůn Alžběta. "Gloriana" byla sice tvrdá žena, ale dokázala i naslouchat radám. Podařilo se jí posílit národní hrdost. Angličtí námořní kapitáni Sir Francis Drake (1540-1596), Sir Walter Raleigh (1552-1618), Sir John Hawkins (1532-1595) a Sir Martin Frobisher (1535-1594) oslabili španělskou nadvládu nad mořem. Raleigh založil Virginii. Byla založena Východoindická společnost, která otevřela obchod s Indií. Když Alžběta v roce 1603 zemřela, situace v Británii vypadala velmi dobře.
Na trůn nastoupila dynastie Stuartovců, která vládla ve Skotsku. Skotský král Jakub VI. se stal Jakubem I. na anglickém trůnu (1603-1625). Tento chytrý, i když poněkud nervózní muž přežil tzv. Prachové spiknutí v roce 1605 a zvládl i rozpory s vládou. Jeho pronásledování náboženských nonkonformistů donutilo několik desítek protestantů, kterým se říká Otcové poutníci, uprchnout do Nového světa.
Jakubův syn Karel I. (1625-1649)), který věřil v božská práva králů, zrušil v roce 1629 parlament a snažil se o zavedení autokratické vlády až do roku 1640, kdy od toho upustil. Konfrontace byla nevyhnutelnáa vypukla v roce 1642, kdy se královští "Cavaliers" a parlamentní "Roundheads" střetli v občanské válce. O sedm let později byl Karel poražen a popraven ve Whitehallu. Vůdce Roundheads, zavilý puritán Oliver Cromwell (1599-1658), zahájil jedenáctileté období vlády parlamentu (1649-1660). Byla to težká doba Anglické republiky, kdy bylo zakázáno veselí při májových slavnostech i v divadlech a válka s Dánskem značně omezila obchod i prosperitu. Toto nepříjemné období skončilo, když Cromwell zemřel a z exilu se v roce 1660 vrátil nepříliš spolehlivý Karel II., aby obnovil monarchii.
V období tzv. Restaurace sice v Británii vznikaly vynikající divadelní komedie, ale život pod vládou Stuartovců byl těžký. Další strašná morová epidemie v roce 1665 a velký požár Londýna v následujícím roce otřásl všemi. Král Karel II. (1660-1685) schválil zákony, které katolíkům znemožňovaly zastávat jakýkoliv úřad. Jeho nástupce Jakub II. (1685-1688) si ztížil život tím, že se nadšeně přiklonil ke katolíkům. Jakub byl v roce 1688 sesazen během tzv, Slavné revoluce a po krátkém neúspěšném návratu k vládě v Irsku roku 1690 Stuartovci mizí z politické scény. Pokusy o návrat v roce 1715 (povstání, které vedl Jakubův syn tzv. "Old Pretender") a v roce 1745 (kdy se o totéž pokusil jeho vnuk Bonnie Prince Charlie) jen potvrdily jejich neschopnost.
Následující monarchové Vilém Oranžský, který přišel z Holandska, a jeho anglická manželka Marie (dcera Jakuba II.) byli protestanti. Docházelo sice ke konfliktům s Kelty, například masakr Macdonaldů u Glencoe v roce 1692, nebo krvavé potlačení povstání v Irsku, ale během vlády Viléma a Marie (1689-1694; po smrti Marie v roce 1694 vládl Vilém sám až do roku 1702) a později Mariiny sestry královny Anny (1702-1714) se situace v Británii uklidnila a v roce 1707 byl skotským i anglickým parlamentem schválen Zákon o sjednocení.
Gregoriánská doba
Žádné z dětí královny Anny se nedožilo dospělosti, a proto byl po její smrti pozván kurfiřt z Hannoveru, aby se ujal trůnu. Začala tak vláda čtyř králů jménem Jiří. Bylo to období relativního klidu a prosperity. V 18. století začala průmyslová revoluce, která se soustředila kolem řek v oblasti Midlands a na severu. Z Británie se brzy stal největší světový výrobce. James Watt (1736-1819), skotský inženýr a vynálezce, objevil v roce 1781 parní energii a Sir Richard Arkwright (1732-1792), anglický průmyslník, ji využil v tkalcovském průmyslu. Vznikl velký systém kanálů, který byl předchůdcem moderní železnice.
Šedesátiletá vláda krále Jiřího III. (1760-1820) byla obdobím prosperity. Bohatí budovali svá sídla, která obklopovaly krásné zahrady a parky, zatímco v průmyslových městech na severu vznikaly chudinské čtvrtě a otevřené stoky.
Amerika bojovala s Británií a získala nezávislost; klany ze Skotské vysočiny se rozpadly a téměř vymizely; Napoleon Bonaparte (1769-1821) byl zastaven a poražen; zoufalí zemědělci a dělníci se bouřili a téměř došlo k revoluci.
Byla to doba paradoxů. Tradiční venkovský život se vytrácel a objevila se nová mocná buržoazie. Bohatí majitelé pozemků rozdělili krajinu, jak se jim to zlíbilo a kvůli zisku. Vznikla tak území ohraničená živými ploty, která dnes vytváří "charakteristický" vzhled krajiny. Vyvlastněná venkovská dělnická třída se přesouvala do "pekelných" továren.
GREGORIÁNSKÁ ARCHITEKTURA
Charakteristická architektura stuartovského a gregoriánského období elegance je považována za stylovou i dnes. Na začátku 17. století podnikala bohatá mládež velký výlet (Grand Tour) do Evropy. Britům se tak otevřel svět ideálů italského architekta Andrei Palladia (1508-1580), který symetricky a harmonicky využíval kolonád, frontonů, portik, balustrád a dalších prvků klasické architektury.
Palladiánský sloh
Palladiánský sloh, který hledal dokonalost v jednoduchosti a namísto cihlových tudorovských staveb využíval především kámen, inspiroval velkého Inigo Jonese (1573-1652) k vytvoření mistrovských děl, jako například Banqueting House v Londýně nebo Wilton House v Salisbury. Mezi architekty, kteří v 18. století dále rozvíjeli čistý palladiánský sloh, patřili John Wood Starší (1705-1754) a John Wood Mladší (1728-1781), kteří navrhli většinu gregoriánských staveb v Bath, a Robert Adam (1728-1792), mezi jehož největší díla patří Nové město v Edinbughu.
Baroko
Souběžně s květnatým palladiovským slohem se rozvíjel i mnohem bohatší a extravagantnější sloh barokní, jehož vrchol spadá do období od poloviny 17. století do poloviny 18. století. Základem tohoto slohu byly rovněž rovnováha a symetrie, ale přidaly se ozdoby, například bohatá drapérie, rozmanité listové ornamenty, cherubové a serafové. Tento sloh povznesl fantazii a divokou představivost až ke hvězdám. O tom se můžeme přesvědčit v mnoha londýnských kostelech postavených britským architektem Christopherem Wrenem (1632-1723) a při prohlídce děl, která vytvořil Wrenův žák Nicholas Hawksmoor sám nebo ve spolupráci se Sirem Johnem Vanbrughem.
Regentství
Sloh období regentství se utvářel v době, kdy byl regentem budoucí Jiří IV., který vládl za svého duševně chorého otce Jiřího III. Nejkrásnější příklady tohoto slohu můžeme vidět v lázeňských městech, jako je Brighton, Cheltenham nebo na elegantních předměstích, například v Cliftonu. Architektura zahrad a sídel v těchto krásných lokalitách se vyvinula z velmi formálních geometrických tvarů v 17. století do volnějšího stylu, který dovedli k úlné dokonalosti Capability Brown (1716-1783) a Humphrey Repton (1752-1818).
Zdroj: NATIONAL GEOGRAPHIC - VELKÁ BRITÁNIE
