Anglie- 4EVER

NEDĚLE 2.3. 2008

už sme ani nemohly dospat rána, kdy konečně vyjedem z Třince do Anglie. Ráno jsme dobalily poslední věcičky, hlavně jídlo, a vyjeli jsme do Třince. Tam nás čekalo prázdné parkoviště, ale po několika minutách se začali sjíždět ostatní -filové . a konečně jsme se dočkaly i autobusku. Celý krásně modrý, na to že v něm pojede zemědělka až moc luxusní .  Něco před devátou jsme vyjeli a dali sbohem našim domovům. Vůbec nám nepřipadalo, že jedeme do Anglie. Mířili jsme do Prahy, kde jsme nabrali naše průvodce. No kdybyste viděli naše pohledy a trapné úsměvy ... ale pohledům a úšklebkům na našeho hlavního průvodce se nedalo zabránit. První dojem? Beach Boy.  A u druhého jsme si všimly jen zdvižených českých buchet z poza sedadla. A si byl na naše zraky moc rychlý. Taky jsme v Praze vystřídali pány řidiče nikoli však Karla a Karla, nýbrž Pavla a Pavla. Ale Pamelu jsme neměli, naštěstí...A vyrazili jsme do Berouna, kde jsme nabrali, podle průvodce ,,fakánky" ze základky, bohužel. Už jen co nastoupili do autobusu jsme myslely, že to s nima nevydržíme.. Jeli jsme k německým hranicím. K večeru nám komise vybrala film Johnyho Englishe, abychom si už představili, jak to v Anglii vypadá. Ale po zkončení jsme toho ještě neměli dost, tak nám pustili Účástníky zájedu. Ale prosim vás, ty hnědý podšálky vracejte, jinak si to budete pít z těch rozpálenejch, a to se fakt nedá. A my vážně pili z těch bílých  ani jsme možnost podšálků nedostali. Ale za to jsme jim nechávali za sedačkama kosti od kotlet . Po celou noc jsme projížděli Německem. Po účastnících jsme šli všichni na kutě. No všichni, pubertální parta berounňáků ne a ne usnout. Musely zasáhnout naše hlasivky. Nastal večer a trvala dlouhá cesta do Francie do Calais, kde jsme se měli nalodit na trajekt.

 Tak a teď vám můžu představit některé účastníky (nás) a naše průvodce. Takže za tento den píšu já Adéla Přečková. Studentka SŠZe, už druhým rokem :) Ty fotografie nás, neberte nijak vážně, všichni se ještě styděli před objektivem. Takže to jsou většinou momentky.

Tady můžete vidět skoro již vyhynulý druh skvělých lidiček :) je to Šárka Rypienová. Opět studentka SŠZe, moje spolužačka 

Takže tady vidíme další dilinku :) Opět studentka SŠZe a opět naše spolužačka Tereza Kalinská.

Tady poslední zástupce naší třídy Lenka Svárovská.

A tady v obležení nás všech z 2.L(účastníků) naše úžasná profesorka Barbora Zawiszová.

A teď je řada na našich průvodcích.  Takže náš hlavní průvodce Pája alias Náčelník (stojící číro)

Tak tohle je Pája ...při své časté činnosti :) Ze začátku se nám jevil, no prostě jako beach boy , ale teď na něj nedáme dopustit ... kdo ho nepozná, nepochopí

A toto je náš Honzík alias Kuře. Proč Kuře? To nám prý poví jindy u pivečka  Je to strašně moc hodný človíček....i s tím pivním břuškem,...

Tohle jsou naši dva páni řidiši Pavel a Pavel. Ty klapečky co mají na uších patří Honzíkovi a Pájovi.

Náš nádherný autobusek. Když jsme se dozvěděly její jméno , tak jsme jí už jinak neřekly. A jmenuje se MÁŇA, Mánička, Máňule,... a další patvary . Vozila nás ochotně snad všude, kam se jen dalo. Ale chudince hned první den v Anglii švihlo v zádech. Chudinka naše..Ale díky zlatým,českým ručičkám řidičů byla opět jako rybička...

A vzhůru do nového dne a vztříc Anglii