Anglie- 4EVER

DRUHÝ DEN

28. 3. 2008

Obrazek

PONDĚLÍ 3.3.2008

Tak a nastal druhý den našeho putování. Brzy po ránu jsme konečně dojeli do Francie do přístavu v Calais, kde jsme se nalodili na nejstarší a největší trajekt co tam mají. Z počátku jsme si vůbec nepřipadali na lodičce, ale v nějakém obrovském centru. Ale když lodička vyjela, ucítili jsme náhlé pohupy po mořské hladině. Na lodičce toho bylo k vidění spousta. Terka celá nadšená vidět mořskou hladinu z okna přiběhla k jedněm oknům, kde se zuřivě připlácla na jejich sklo a dívala se skrz ně. S Aďou jsme dost nechápaly co dělá, protože to k její smůle byla okna do restaurace. Dva muži, kteří právě snídali se na ni jen nevěřícně dívali a bůh ví co si o ní mysleli. Lodička byla ovšem moc velká a my jsme byly unavené po cestě, a tak jsme se uložily na sofa u opravdového okna, přes které jsme viděly pravou hladinu moře a ne plnící se žaludky.. viď Teri!! Asi po hodině spánku jsme v povzdálí spatřily břehy Anglie. Vyskočily jsme a utíkaly jak divé na záchod (poslední možnost se bez problémů vyčurkat). Cesta tam byla pro nás obtížná. Ještě jsme byly malátné a tak jsme létaly od zdi ke zdi. Nejobtížnější však bylo dopravit náklad tam kam patří a při tom se obejít bez sebemenších potíží!! Musely jsme opravdu vypadat komicky.. Nastoupili jsme do Máni a obrovská masa nás vyhodila z bříška (ale ne z pivního!!! ) na anglický povrch. Jupí... konečně jsme tady!!!

A teď na nás čekala cesta do Londýna, při které jsme poprvé uslyšeli Pájovu oblíbenou znělku rádia BBC "pa, pa, pa, pam (jeho prapodivný zvuk pomocí koutku úst a prstu), pa, pa, pa, pam(), pa, pa, pa, pam()"... Zároveň nás seznámil s plánem na dnešní den. Poté nám pustil naši teď hodně oblíbenou píseň HAVE A NICE DAY. Jeli jsme něco přes hodinu a Máňa nás vyhodila u parku v Greenwich. Vyfasovali jsme mapky Londýna a číslo na Páju pro případnou ztrátu naší maličkosti. Prošli jsme kolem Královské Národní Observatoře a šli na metro, které nás odvezlo do nitra Londýna. Trošku jsme pokoukali na zvláštní stavby v Londýně (např. Okurka, nebo banka) a pak zamířili do Toweru. Aaaaaaaaooooooiiiiieeeeeee...to byla nádhera!!! Čekali jsme až na nás vykoukne Tower Bridge a když udělal KUK, tak naše foťáčky nestíhaly. Navštívili jsme budovu s vystavenými korunovačními klenoty, které se samozřejmě nemohly fotit, ale nějakým nedopatřením foťáček od Adi fotil a fotil!!! (samozřejmě, že sám od sebe!!!! )

Obrazek Když jsme se vynořili z nitra Tower of London měli jsme chvíli času na nákupy. No dokážete si to představit. Baby a nákupy... Aďa s Terkou si koupily obří lízátka a pak všichni společně jsme pádili za Pájou směr Greenwich, kde na nás čekalo britské námořní muzeum. Je to opravdu velké muzeum... Prohlídka celého areálu by nám zabrala aspoň pár hodin.. Prošly jsme si celé přízemí a pak s posledními zbytky sil vyšplhaly na další patro, kde jsme si daly aspoň hodinového šlofíka, zatím co ostatní pobíhali po muzeu.. Znova nastal čas vydat se zpět do města a dostali jsme menší rozchod, který byl ke smůle našich bolavých nohou o něco déle prodloužen. Opět jsme se jako správné ženské rozeběhly do obchůdků, nakoupily nějaké suvenýry známým a rodině, a pak se vydaly vyzkoušet místního McDonalda.. S Aduškou jsme celkem dlouho vybíraly co si koupíme... Když bylo rozhodnuto, byla jsem to právě já co jsem musel jako první otestovat svoje anglické znalosti... No nějak sem ze sebe vychrlila co chci a už sem odcházela ke stolečku spapat si svoje jídlo... No řeknu vám.. Nejsou to také "hnusy" jako u nás!! Když v nás zmizely poslední zbytky i druhé várky jídla, nastala chvíle na vážné téma.. Nevím jestli je vhodné to sem psát, ale když už jsem s tím začala.. No prostě jsme už měly plné střeva, která nás bolela a potřebovaly jsme si ulevit!!! Samozřejmě jsme se tomu smály tak, až jsme to pustily na židličky, které podpíraly naše dupy, aby nespadly na zem...Tohle byste určitě nerozebírali u nás v mekáči, ale když nám tam nikdo nerozuměl!!... tak jsme si teda šly ulevit a pak honem na místo srazu.. tam jsme nějakou tu dobu čekaly, až se všichni slezou a vydali se vztříc našemu milému autobusku.. S vypláznutým jazykem jsme vylezli poměrně strmý kopec a těšili jsme se jak si natáhnem nožky v Máničce, ale čekalo nás nemilé překvapení... Máňa nikde..Pája hned pohotově volal našim pánům řidičům, jenže ti se neozývali... A tak jsme čekali, čekali a čekali.. Začalo se stmívat, sluníčko už nehřálo jako přes den a my jsme byly unavené!! No a taky to pak tak vypadalo.. Jako jediné chytré jsme si šly sednout na zastávku a ta zimečka v tu chvíli zapůsobila jako alkohol a začaly jsme blbnout... tancovat, zpívat, mávat na lidi co projížděli kolem v Doubledeckrech... to ani nechcu pomyslet co si o nás turistech mysleli běžci, kteří kolem probíhali jen v krátkých třičečkách a kraťaskách.. Po nekonečném čekání se konečně zjevila Máňule jako přízrak ve tmě... S oddanou láskou k ní, jsme vběhli dovnitř a uvelebyli se na sedadlech... Autobusek nás už jen zavezl do Brightonu, kde na nás čekala rodinka.. Já a Terka jsme vystupovaly v první skupině a Aďa s Lenkou až v té druhé... takže jsme se rozdělily... Teď už zbývala jen cesta domů autíčkem s naší "maminkou", večeře, sprcha a šupy na kutě...( já s Terkou jsme měly dokonce vyhřívané postele!! Fakt paráda..) No myslím si, že tohle by tak nějak ve zkratce k druhému dnu stačilo... Zážitků byla plná hromada.. tohle jsou samozřejmě jenom útržky, které aspoň trochu dovedou popsat naše nadšení a pocity.. Takže tento den zbyl na mě, abych ho popsala. A kdo? Šárka Rypienová